Nevím, kde přesně se to vzalo - používat slovo intelektuál jako nadávku, ostří, které znamená: jsi neschopný břídil a kecal, který nikdy nic nedokázal a má jen plnou hubu relativistických keců, elitářského povyšování se, umí zpatra diskutovat o čemkoliv a je na to hrdý. Chlastá, moc nevydrží a pak sebelitostivě zvrací (doslova i v přeneseném slova smyslu) na rameno kohokoliv, kdo včas neutekl.

To jsem na tom skutečně tak zle? Doufám, že ne, že to je jen (jako už tolikrát) prostě zase období pohrdání sebou samým, sebelítostivých nabubřelých keců a přesvědčení o vlastní jedinečnosti. Tak jsem si říkal, že se z toho zkusím vypsat, tolik lidí to teď dělá... Ale nikoliv na másle, protože ti, o nichž bych chtěl psát, buď máslo znají, nebo přímo patří do týmu. A já bych si chtěl zachovat anonymitu. Ovšem logickou úvahou jsem došel k tomu, že to nepůjde, protože by na mě stejně za chvíli došli... Jsem dostatečně šikovný, abych příběhy a postavy prolnul a spojil natolik, aby se v nich mé okolí nenašlo, a zároveň zachoval zdání autentičnosti?

A vůbec, četl by to někdo? Nemám si radši pořídit kocoura?

Další záznam: Prase ve tvaru sekané
Předchozí záznam: Lead Don't Follow
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog