Prase ve tvaru sekané žije v mysli jedné nepříliš pěkné reportérky na Nově. Žije tam tak usilovně, že už to nemohla vydržet a prase ji před týdnem vyskočilo z hlavy ven. Přímo v hlavních zprávách. Zbytek redakce to pravděpodobně pochopil, a tak to nevystřihli, neupravili... Nic. Asi si říkají, že třeba přístě na oplátku projde něco jim.

Jsa v útlumu z vlny veder (ne každý si jezdí do Afriky, aby byl pak zvyklý chodit ve čtyřicetistupňových vedrech v černých dlouhých kalhotách), díval jsem se tentýž den (myslím, že to bylo 8. - ale na tom nesejde) na svou oblíbenou milionářskou soutěž. Když soutěžící při rozstřelu pohořeli do jednoho na seřazení římských číslic podle abecedy (sto, padesát, tisíc, pět set), stálo to za lehkou meditaci nad vlastními palci. Proč bych se rozčiloval? Proč bych se vlastně vůbec kdy z něčeho rozčiloval? Je-​li problém řešitelný, řeš ho. Je-​li neřešitelný, neřeš ho. Naštvanost ti tak jako tak nepomůže. Takže zatnout zuby, vrhnout se do sraček hlavou a pořádně si to užít.

A velmi obskurdní elitářský časopis, který nikdo nečte, zvažuje změnu názvu. Prý se budou jmenovat "Konec konců". Že když teď všchni zvěstují konec (knihy / civilizace / kapitalismu / socialismu / velryb) - tak oni se stanou tím majákem a budou zvěstovat konec konců. A pak kdo je tady blázen.

Další záznam: 1968 vs. 1984
Předchozí záznam: Úspěšní a úžasní
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog