Včera jsem si vzpomněl ještě na jednu veselou příhodu. Jedna dáma v pozdně středním věku se nás nedávno zeptala, jestli už jsme byli v tom novém kině na Flóře, které nás vtáhne do děje. S chutí bych se tomu zasmál, ale to bych nesměl vědět, že svou otázku myslela naprosto vážně. Tu část s vtahováním dokonce zdůraznila. A já hlupák si myslel, že reklamní žvásty takového stupně nebere vážně nikdo... Byl jsem tedy zaskočen. Mohl jsem znechuceně odpovědět, že tyto třírozměrné slátaniny mě nezajímají, že do děje vtáhnou leda tak debila, že nejsou hodny mé pozornosti ani mých peněz, že jediný pohled z okna je tisíckrát plastičtější než pohled skrz červrnomodré brýle na libovolně obrovité plátno, že jako správný rádobyintelektuál chodím pouze do klubových kin a že volný čas si krátím zíráním do McDonalda. Bohužel však jsem svázán konvencemi a s lidmi se snažím vycházet, a tak jsem se zmohl jen na blekotání, že ve vcůcávacím kině jsme ještě nebyli a že to vtahování do děje je jen takové přehánění...

Ale ty dvojbarevné brýle mi nedají spát. Někteří lidé mají zřejmě podobné zařízení implantováno spolu s mobilem přímo do mozku a vidí svět jinak než já. Nebo to je úplně jiný svět? Měl bych asi zkusit uvědomit si ten slastný včerejší pocit štěstí. Zkuste to také - je to hrozně moc důležité! Budete vyzařovat lásku a budete těžce in. Jako my.

Další záznam: Butyrizmus politické praxe
Předchozí záznam: Pocit štěstí
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog