1968 vs. 1984

22. srpna 2003

Možná je to hloupé, zabývat se něčím vzdáleným. Tohle zdánlivě není story mojí generace. Možná je to taky trochu malicherné: co byl tenhle konflikt proti jiným? Maďarsku 1956, Polsku 1981? A nebo proti válkám blízkým i vzdáleným po celém světě... Balkánem počínaje a Koreou konče (teda spíše naopak). A přeci. Už jen proto, že jsme děti našich rodičů, tohle výročí je důležité i pro nás. Protože sehrálo velkou roli v tom, kde jsme se narodili, jaké jsme měli dětství a jestli mají lidi okolo nás čisté svědomí díky svému postoji nebo za ně vděčí krátké paměti. Je mi z těch srpnových událostí vždycky do breku. Řekli to za mne už jiní - mnohkrát a líp, ale možná je tahle osobní zpověď dobrá, abych si to trochu setřídil sám.

  1. Mezi "osmašedesátníky" byla spousta lumpů, kteří se v létech padesátých podíleli na aktivním budování stalinistického režimu. A najednou měli plnou hubu demokracie... Přeměna socialismu byla brána vážně: tady nešlo o zbavení se komunismu, celého toho úděsného systému - jen ho opravit, aby lépe fungoval! A 95% lidí tomu věřilo a mysleli si, že sovětský komunismus a demokracie jdou dohromady, stačí, když se to vezme šikovně do ruky. Království Boží je jako obvykle za rohem.

  2. Ta šílená a dojemná naivita. Jasně, po bitvě je každý generál, ale stejně mi není jasné, jak si mohli inteligentní lidé být tak naprosto jistí, že Sovětský svaz nezasáhne. Když zasáhl, všichni jen nevěřícně zírali a vypadalo to, že si myslí, že když jim to vysvětlí, Sověti řeknou: "Pardon, to byl asi nějaký omyl, tak my zase jdem." Hlavně žádné krveprolití! Takhle se nedá vyhrát nic a zákonitě to pak vede k

  3. kolaboranství. Občas přímé, nepokryté. Obvykle však s tisícem dobrých či horších výmluv - protože to každý, máme děti, nechci s univerzitním titulem umývat okna... Drž hubu a krok, chléb a hry dostaneš. Kolaborovali až na čestné výjimky všichni, takže se není za co stydět! A ty výjimky jsou čestné taky jen do času... Ovšem čeští milicionáři, kteří vraždili v roce 1969 - to je nad moji představivost.

  4. Ti, co emigrovali nebyli "ti správní". Byli to prostě ti, co emigrovali. Darebáci mezi nimi byli taky, nemá cenu to glorifikovat. Tvrdit z obdobných důvodů, že každý, kdo podepsal Chartu, je/​byl světec, je stejný nesmysl. Tito lidé prokázali odvahu - to ano. Ale o chrakteru některých by se nejspíš dalo s úspěchem pochybovat.

Ach ten doublethink! Orwell by měl jistě radost z roku 1984, kdy Strana měla ještě lepší systém, než si on dokázal vymyslet. Nebyla ani potřeba válka, aby byl nedostatek zboží, jehož se vyrábělo o 120% víc, než podle plánu. V soukromí si všichni na komunisty zanadávali, ale bonzáků byly desetitisíce. Systém umřel zvenčí - my bychom ho nechali stejně bujet klidně dalších 10 let. Možná i 20.

Máme se teď líp? Jak se to vezme. Iluze svobody může být paradoxně občas nebezpečnější, než jasný fakt nesvobody. Ale stejně: neměnil bych za nic na světě. Pro lidi, kteří si myslí, že před rokem 1989 to bylo lepší, mám tenhle vzkaz: ODSTĚHUJTE SE DO ČÍNY!!!

(A už budu zase držet hubu. Máslo není politická tribuna.)

Další záznam: Měl jsem sen
Předchozí záznam: Prase ve tvaru sekané
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog