Dead end. I méně chápaví čtenáři si zajisté povšimli určité stagnace. Proč? Protože každý projekt má svůj začátek a konec? A je lepší skončit dřív, než vaše (virtuální) hnízdo osiří do té míry, že se o něm bude psát jako o historii? Nebo ponechat (jak radí jeden z našich milých čtenářů - mimochodem, přijde mi to, nebo je to banda vyšinutých cvoků, kteří [v lepším případě] nic nepochopili?) máslo svému osudu a snažit se raději zapomenout, že jsme něco vlastně chtěli. Jednou jsem se to pokusil shrnout. Není to vyčerpávající definice, ale snad příhodná pro tento okamžik:

Máslo vlastně vzniklo jako reflexe toho, že jsme byli špatní ze slona v jahodách. Vysvětlím. Slon stojí v jahodách. Je to velice podivná a nepřirozená věc. Jenže protože je tam pořád, tak ti to nepřijde. Nevidíš ho. Je to Problém Někoho Jiného. Přesto cítíš, že něco není v pořádku. Odráží se to na spoustě věcí. Svět je divný. Nedokážeš se chovat tak, aby to společnost akceptovala a pokud ano, stejně s tím nejsi spokojen, protože tento stav vnímáš jako nepřirozený. Zároveň se odmítáš angažovat v revolucích, protože na mesianistické kecy o beztřídní společnosti / ideály kapitalistické parlamentní demokracie / vesmírné lidi (nehodící se škrtněte) jsi příliš inteligentní. Zároveň ti přijde nesprávné prodat svou duši PR agentuře jen proto, aby sis mohl zařídit život příjemnými a zbytečnými věcmi. Fór je v tom, že 95% toho, co je ti předloženo ke konzumaci, nemá žádný vztah k realitě. Simulakra... Symboly, které už interagují pouze mezi sebou. (Ano, díval jsem se dnes na Superstar. A pak na Klub rváčů. Víno, které nyní piji, už jsem měl vylít do záchodu.) A proto se chytáš sebemenší šance na nějakou - jakoukoliv - změnu. I kdyby to měla být destrukce (to je totiž v podstatě nejjednodušší způsob, jak se k té "realitě" dostat). Proto jsme vždycky při návštěvě Prahy uvažovali, kde by bylo ideální místo pro položení výbušniny...

To není sadismus. To je jen zvláštní druh zoufalství.

A tomu buď propadnete nebo utečete. A pak... Už je zbytečné psát dál.

Další záznam: Rozpolcenost
Předchozí záznam: Ódy na máslo bez názvu
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog