Jednomu mému známému vlétla do nosu včela a nemohla ven. Výmysl nebo skutečnost? Nikdo neví. A záleží na tom? Ne. Ale to je jedno. Bylo by bývalo snadné udělat z másla frašku...

Mohlo to tu vypadat úplně jinak, kdybychom se před rokem neutápěli v depresích, které všemu daly směr. Ten je s mírnými odchylkami udržován dodnes, ač rychlost kolísá a jednu dobu to vypadalo, že se limitně blíží k nule.

Nesejít z cesty však nebylo snadné... Nechybělo mnoho a mohli jsme mít jen pseudohumoristický magazín nevalné úrovně. A s obrovitou návštěvností. Naši čtenáři by se váleli smíchy po zemi a my bychom si připadali jako těžcí borci. Není to složité - stačí jen průbežně číst noviny, pozorovat dění v kouzelné krabici a každých pár dní zesměšnit nějaké aktuální téma nebo osobu, která nám zrovna leze na nervy. Jak prosté!

Dokonce už bylo připraveno několik humorných žvástů. Aštar Šeran alias Stanislav Gross tu málem odhalil stát másla a jeho démonů přisluhovačů. Zatímco kolem země kroužila máselná flotila s loděmi barvy žluklého másla, Máslina Máslowská v přímém přenosu sdělovala moudrost máselných pišišvorů celému lidstvu... Že to vůbec není legrační? Je to tak! Vtip schází většině věcí, kterým se lidé smějí (já občas také). A proč by nescházel, když stačí srandychtivého konzumenta šikovně přeladit do stavu očekávání vtipného a on se bude smát, bude reagovat, bude všude vykládat (a napíše na svůj webový blok), že máslo je ohromná prdel...

Naštěstí jsme odolali. Upír zvaný lákadlo vysoké návštěvnosti prohrál. Nedokázal nás uplatit masáží ega a vysát. Dost za to s opravdovým vděčíme i své extrémní lenosti, která si tímto zasluhuje poděkování. Navíc nesnáším humoristické servery. Nebo je to pouhá závist?

Každopádně jsme pořád tady, máme své depresivní a povýšené máslo i pár čtenářů, kterým neodpovídáme na maily. A stále ještě můžeme hledat cestu, přetvářet máslo, experimentovat, nacházet nové významy, obohacovat skutečnost.

Další záznam: Diktatura designu
Předchozí záznam: 1851
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog