Snad jen lehký neklid, snad ozvěna budoucnosti. Všechna putování - jedno zdali jde o třídenní výlet za humna nebo o expedici do Amazonie - mají společné rysy. Cesty nevedou mezi místy, ale mezi lidmi a po zákoutích vlastního nitra. Objevujeme tak sami sebe a mnohdy je snadné zabloudit.

Stojím na peróně, snažím se překonat trému. Jako bych byl u zkoušky a měla se hodnotit správnost mých rozhodnutí. Současných - i budoucích. Nadechnu se a skočím.

Někdo se usmívá, někdo spí, venku začíná pršet a Karel je smutný. I když je teprve devět ráno, alkohol už u řady spolucestujících dělá své. Dostali jsme se do místa, kde mobily nefungují, jízdní řády je nutné brát s rezervou a naše běžné starosti se zdají jako z jiné planety. Ale kořalka - ta zabere vždycky a všude...

Další záznam: Pozdrav z expedice II
Předchozí záznam: Máslo v rozhlase
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog