Včera v noci jsem šel po městě. Byla tma. Bylo to příjemné. Dokonce i počet aut a lidí v ulicích byl nižší než obvykle. Občas jsem letmo zahládl nějaký nápis, ale protože jsem se na rušivé objekty nesoustředil, texty se cestou do mého vědomí různě překrucovaly. Alespoň doufám, že v zoologické zahradě žádná lavinová dráha není. A raději ani nezkouším hádat, jak se skutečně jmenovala kniha, jejíž název jsem skrz výlohu přečetl jako Lidožravá srna. Nesoustředěné vnímání může být zábavné i poučné.

Najednou jsem spatřil větší text, asi na podkladě jedné z těch svítivých a agresivních barev, jaké mívají nálepky lákající nebohé zákazníky na 27% zdarma. A do očí se mi vrylo sdělení dítě zcela zdarma! Lekl jsem se, neboť stále ještě žádné dítě nepotřebuji. A už vůbec ne zdarma - beztak by to byl nějaký zmetek.

Přečetl jsem si nápis podruhé a překvapeně zjistil, že tentokrát nešlo o přehlédnutí ani halucinaci. Rozdávají tam děti úplně zadarmo a dokonce si k nim můžete přikoupit zájezd k moři nebo na jiné podobně zkomerčnělé místo!

Zrychlil jsem krok, abych byl odtud co nejdál.

Ale vrtá mi to hlavou. Kdyby nabízeli dítě za prachy, určitě by je pozavírali.

Další záznam: Nedůstojná oslava
Předchozí záznam: Diktatura designu
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog