Dekadence

31. prosince 2003

Zajímavý termín: dekadence. Ocituji s dovolením překlad z díla jednoho mladého slovinského autora, který se jím zabýval:

Vzpomínám si, jak sem jednou u Bertla doma na akci přišel na balkón, kurva, ve tři ráno. A co nevidím. Bertl stojí u zábradlí, naklání se přes něj a blije, blije jak amina. v klidu, žádná panika. Ale vedle něho je na kolenách Vesna, kurva, a jeho péro v puse. Kouří mu ho. To je neskutečný.

Jednu věc si zapamatuj, Vesno, vysvětloval Bertl. Zapamatuj si, nikdy nemíchat bílý s červeným. I když je ve flaškách... Nemíchat.

Potom mě uviděl, jak stojím ve dveřích. Myslím, že sem měl pěkně vyvalený oči.

Kurva, jestli tohle není dekadence, sem řekl. Stál sem tam, cigáro v ruce a čuměl. Vlastně bych se měl stydět, ale nestyděl sem se. Protože Bertl se taky nestyděl. Ani Vesna ne. Jen sem byl trochu zmatenej.

Tahle pasáž mi přišla vždycky velice zábavná a občas jsem se při pohledu kolem sebe neubránil bezděčnému vyřknutí slov: "Kurva, jestli tohle není dekadence..." Předkládám k posouzení ctěnému čtenářstvu několik situací:

Velmi různorodá kamarádská společnost obojího pohlaví i obojí sexuální orientace. Jeden z přítomných pánů je hrdý, jak to svému kolegovi nandal - když jej, homosexuála, obtěžoval, sám jsa heterosexuál. Hrabal mu mezi nohy, líbal ho a rozepínal mu košili.

Skupinka přátel se rekreuje v Bohem zapomenutém koutě světa. Chalupa, jež má mnoho průvodních jevů bobos vkusu vybízí k nejrůznějším akcím; k nejvítanějším pak patří opekání špekáčků. Trachtace vrcholí tak, že každý třímá v jedné ruce mastný kusanec nejlevnějšího masného výrobku a v druhé broušenou skleničku s drahým šampaňským. Kupodivu, kombinace je to výborná.

Pohodlně si hovím v posteli, příjemně ospalý. Sestra sedí u počítače o patro níž. Posílám tedy smsku její kamarádce na druhém konci světa: "Prosim te, vyrid sestre, aby vypla pocitac, az skonci. A at vezme vino, az pujde nahoru." Zpráva putuje do Austrálie a jelikož se (jak jsem věděl) ty dvě baví na ICQ, je okamžitě předána. Za půl hodiny přichází sestra s flaškou frankovky - a já nemusel vstát z postele.

Možná se Vám to zdá triviální, běžné a nepříliš dekadentní... Pak si prosím uvědomte, co je vlastně největší dekadence: otupělost, s níž vám už dekadentní nepřijde vůbec nic...

Now playing: Soundgarden - Blackhole sun

PS: Chlebíčky, šampaňský, smsky, ohňostroje... Příští rok bude pravděpodobně zas ještě o kousíček divnější. Tak si to užijte. Haha. To byl jen fór, pusy.

Další záznam: Analýza (z máslo archivu)
Předchozí záznam: Mají satanisti vánoční koledy?
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog