"Nás ani nezajímá, jestli nás něco zajímá." Tato generační výpověď zdobí zeď domu nedaleko od nás. Anonymnímu umělci se zdánlivě banální větou zdařilo zachytit subjektivní pocit frustrovaných adolescentů a vystihnout jeden z podstatných rysů problematické mozaiky reality postmoderní doby. Již první slovo věty ukazuje na nesamozřejmý, ba překvapivý důraz na skupinu: byli bychom spíše očekávali atomizaci, individualismus; zde jsme naopak konfrontováni s příklonem ke kolektivu, nové formě kmene. Tato soudržnost však má své logické zdůvodnění. V situaci, kdy se tradiční hodnoty rozpadají a vzrůstá nechuť identifikovat se s vnucovanou konzumní společností, se revolta musí opírat o novou strukturu, nejčastěji podmíněnou sociální a generační podobností. Městské subkultury však svoji antisystémovost musí obhajovat: společnost totiž z vyvrženců nijak neprofituje a proto se snaží inkorporovat je zpět.

Skateboarding, sprejeři a hiphop jsou pohlceni trhem, mladí totiž tvoří jednu z nejvýznamnějších zákaznických skupin, i jejich bouření lze výhodně prodat. Pakliže MTV, výrobci oblečení a nápojů a mnozí další vytváří styl, subkultura se stává módou. Právě tehdy je vyznání "Nás ani nezajímá, jestli nás něco zajímá" možnou cestou nezávislosti. Pasivní rezistence/​rezignace jako nová revoluce.

Další záznam: Vztah másla a jedince
Předchozí záznam: Dekadence
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog