Kdybys v 25 prodal podíl ve firmě za desítky milionů, bylo by něco zásadně jinak? Zní to sice lákavě, ale i to je jen důsledek systému, kterému nedokážeme nepodlehnout, i když teoreticky je zřejmé, že mít v nějaké databázi na serveru v bance uložené číslo se sedmi nulami žádný smysl života, dospělost ani svobodu nepřináší. Jen odpovědnost. Kdybys ten záznam měl, napsal bys - so this is the future, now what? Máslo by nezmizelo a být single milionář je snad ještě horší výchozí bod k šťastnému a dlouhodobému vztahu než být single chudý student. Ale vím, že neříkám nic, co bys nevěděl. Gmail nabízí v kontextové reklamě u tvého zápisku odkazy na (v tomto pořadí) "Offshore Společnosti", "Dítě", "Román" a "Rozvod Manželství". Welcome to the future... Nebo snad raději ne? ;-)

Mě je ještě o pár let víc a sám tomu nevěřím, protože to je zjevně nějaká chyba. Jeden milion mám a jeden milion dlužím. Mám práci, byt, ženu a dítě, takže do ideálu konzumní společnosti mi už chybí jen auto. Na to, že jsem se nikdy o nic příliš nesnažil, to vypadá jako docela slušný výsledek. Tohle je tedy kdysi tak vzdálená dospělost? A co bude teď? Nebo to už je všechno? Aha. Vydělat další milion, vychovat děti a umřít - to má být doporučený program na následující čtvrtstoletí? A nějaký zajímavější román by tam nebyl? Vždyť tohle už tu tolikrát bylo... Vím. Bylo naivní myslet si, že to zrovna v mém případě bude jiné. A přesto, kdybych měl tu možnost, neměnil bych. Všechno je, jak má být.

Ale máslo je pořád všude okolo. Mám pocit, že celý svět mimo náš byt je jenom nějaká hra, kde cílem je předstírat, že jsem vlastně stejný jako všichni ostatní, že mám podobné zájmy i cíle. Ale není to hra, kterou bych hrál rád, a tak do ní občas vnáším drobné chybičky, protože na víc si netroufám. A stačí překvapivě málo, třeba doporučit kolegovi nějaký divný film, zmínit jednu z neuvěřitelných historek ze života ženina bratra, nejíst maso nebo s vážnou tváří mluvit o cole, kávě a čaji jako o drogách. Jako bych potřeboval pořád sám sobě dokazovat, že jsem divný neboli jiný a lepší, přestože v hloubi duše tuším, že to není pravda. A skutečné pravdy se bojím. Bojím se, že bych mohl zjistit, že ve skutečnosti jsem jenom nula, která se jen nechává unášet proudem a která úplně promrhala veškerou inteligenci, se kterou se z nějakého nepochopitelného důvodu dostala na tento svět. Ať už byl cíl jakýkoliv, vypadá to, že ho nebude dosaženo. A čas se krátí.

Jenže co vlastně chci? Profackovat? Jak řekla jedna jednodušší osoba v internetové diskuzi o svém miminku: Všechno má, nic mu nechybí, tak proč pláče? Proč se nimráme v prkotinách, když vlastně nemáme žádný problém? Možná právě proto? Osvícené máslo? Ha ha ha!

Další záznam: Máslo se rozpouští zvolna
Předchozí záznam: Stárneme a máslo s námi, část I
Autor: Osvícené
Sbírka: Blok