Problém dneška není uživit se. Problém je nezbláznit se. A není úniku. Že je to postavené na hlavu? Máte pravdu. Ale takový už je náš systém. Náš milovaný postmoderní postjudeokřesťanský postindustriální postsvět. Bude hůř?

Jsem přesvědčen, že kdysi v základech systému je chyba. Nezaujatí by si ji uvědomili na první pohled. Ale ti neexistují, protože všichni jsme obětmi systému a tudíž zaujatí. Nevidíme zjevné. Pokud by ovšem někdo chybu ukázal, hned na další pohled bychom si toho také všimli a nechápali, jak jen jsme mohli něco tak jasného přehlédnout. Jenže chybu nevidíme a asi je to tak lepší. Přesto je chyba zřetelná asi tak jasně, jako je nápadný starý známý slon na jahodách. Potíž je v tom, že onen slon je na jahodách odjakživa, a tak jsme všichni přesvědčeni, že tam patří a že bez něho by to nešlo. Nebo jinak - slona považujeme za takovou samozřejmost, že nedokážeme ani uvažovat o tom, zda by to bez něho šlo či nikoliv...

Zatím si tedy budeme muset vystačit s tím, že chybu pojmenujeme a budeme ji nazývat máslem. I to je pokrok. Ale zbytek jen hádáme: Chyba nastala už kdysi dávno ve vývoji lidstva. Je to něco, co se nemělo stát, co bylo omylem a co způsobilo vznik civilizace takové, jakou ji známe.

Systém měl vypadat úplně jinak. Tohle všechno je chyba!

A co se děje právě teď? Dává jedna chyba vzniknout dalším chybám a dochází k naprostému přechybení, které už dosáhlo první kritické hranice, systém ztratil smysl a blíží se druhá kritická hranice, při jejímž dosažení se všechno zhroutí? Nebo se chyby v záplavě jimi generovaných složitostí ztratí, samy ztratí smysl a zbyde čisté bytí?

Je to nakonec stejně jedno, všechno je úplně jinak. Ale náhoda je blbec, třeba jsem se trefil! :-)

Další záznam: Kraj předků
Předchozí záznam: Tekuté máslo
Autor: Jsem
Sbírka: Deník