I do kraje předků už se dostal internet. Pamatuju si ještě z vyprávění, že kdysi byla pole tam, kde je dnes internetová kavárna. Lidé se dívají na stejné filmy, podléhají stejným módním vlnám a moje sestřenice by nejspíš našla snáz společnou řeč s mými českými kamarády než s kamarády svého bratra - automechanika.

Když jsem nad tím uvažoval, vzpomněl jsem si na film, který jsem viděl nedávno na festivalu v Těšíně. Ptali se v něm cizinců (Ital, Španěl, dvě Japonky, Francouz a tak podobně), co ví o Polsku. Nejen, že netušili, kde leži, ale mysleli si, že to tam vypadá jak v dokumentech National Geographic z asijských rozvojových zemí. Moře podle nich v Polsku není. Když jim řekli, že je, jeden z těch v zeměpise zběhlejších řekl, že to tedy bude asi Černé moře. Je mi jasné, že o naší republice by nevědeli o nic víc. Pokud vůbec zaregistrovali rozpad Československa. Potom této skupině pustili krátký dokumentární (možná spíš trochu propagační) film o Polsku. Vypadali strašně zaražení - ono je to tam uplně normální!

Když byla kamarádka ve Francii, ukazovali ji televizi, ledničku, a jak se pouští teplá voda. Musela jim říct aktuální pořadí hitparády na MTV Europe a teprve pak jí uvěřili, že si s tím satelitem nevymýšlí. Prostě si dávejte bacha, než hostům z Arménie nebo Tádžikistánu začnete ukazovat nějaký osmý div světa jako hi-​fi soupravu nebo mikrovlnku. Aby se na vás nedívali jak kamarádka na ty Francouze.

(Kamarádka kamarádky prý viděla ve francouzské škole mapu, na které je za německou hranicí obrovská plocha s nápisem "RUSKO". Ale tomu se mi ani věřit nechce.)

Další záznam: Střední třída
Předchozí záznam: Slon na jahodách
Autor: Jsem
Sbírka: Deník