Včera jsem si vlastní neopatrností při pokusu o rozpůlení másla zabodl nůž špičkou do levé dlaně. Asi dost hluboko. Z ruky se řinul proud krve a tak jsem po vzoru Indů ránu zasypal kořením zvaným kurkuma, které kromě toho, že se z něho získává žluté potravinářské barvivo, krásně zastavuje krvácení. A skutečně, už po několika minutách se téměř uprostřed dlaně vytvořila sytě červená krusta tvořená krví a kurkumou.

Vypadala hrozivě. Být to jen o trochu vedle a navíc ještě i na druhé dlani, připadal bych si jako náš pán Ježíš Kristus. A kdybych těžce snášel krvácení, mohl jsem se pomátnout, prchnout do ulic a volat "lidé, podívejte, já jsem se vrátil!" Vyhublý jsem na to dost, ale vousy jsem si bohužel nedávno zkrátil a mé vlasy dosahovaly ježíšovské délky naposled před pěti lety. Což je škoda. Mohl jsem mít vlastní kult. Snad někdy přístě.

Dnes mě celá levá dlaň včetně prstů bolí při každém pohybu a klávesnice se proměnila v důmyslný mučící nástroj. Ale lepší se to velmi rychle. Samoopravné mechanismy našich tělesných schrán jsou ukázkou úžasné technologie. A kurkukma opět zabrala - je mocnější másla.

Další záznam: Zmar
Předchozí záznam: Cestou
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog