Vždy jsem věděl, že je máslo všudypřítomné. Cítil jsem, jak na mě číhá za rohem. Jak si brousí své máselné zuby a chystá se mi vervat plnou dávku své máselnosti do chřtánu a zalepit mi ústa. Navždy. Donutit mě klesnout a utopit se v másle. A mě se to nikdy netýkalo. Až dneska jsem si uvědomil, že už v másle nejen bezradně přešlapuju. Už mi teče za krk. Můžete se snažit bojovat třeba s lidskou blbostí. Můžete chtít i nadále zůstat lidmi. Stejně si vás najde. A zatímco čekáte na chvíli, kdy máslo udělá chybu, uděláte ji vy sami. Dnes jsem pomohl obelhat několik stovek lidí. To je něco, za co se stydím. Když člověk neumí psát a dělá 5 chyb ve větě, nic to neznačí. Když ta věta dává smysl jen občas, něco to naznačuje. Když ten člověk slíbí něco, co není, a jde mu jen o zisk, je to hodně zlé. A když za vámi příjde s žádostí, abyste mu upravil jeho výtvor tak, aby lidé nepoznali, co je to za člověka... pak... jste se... rozpustili v másle. Máslo jsi a v máslo se rozpustíš...

Další záznam: Atomový děda
Předchozí záznam: Parchant Amor
Autor: Uctívat
Sbírka: Blog