Dneska jsem po dlouhé době zas vyznával lásku. Každý má nejspíš na to své vlastní vzpomínky, ale přesto - kdo by si nevychutnal to stání před zrcadlem na záchodě, kde se svět nedělí na pravou a levou, ale na malou a velkou (stejně jak ten parchant Amor). Teď, teď, teď jí to řeknu a pak vyrazit ze dveří a s roztržitostí rozevlátého poklopce si po slepičím zmokle sednout do prázdných slov.

Osud hřeje na prsou štastné nápady, ty se však stabilně líhnou až dvě hodiny po rozchodu. Jo, já taky, s ručičkami od hodinek ukazující na podstatné minulé, dokážu sypat básničky z rukávu, mít vtipné narážky a být vášnivým lvem, ovšem v realitě mi musí stačit trapné zakňourání.

No jo. Mimochodem úspěšné.

Další záznam: Máslo jsi a v máslo se rozpustíš
Předchozí záznam: Na vlastní pěst
Autor: Inhaluje
Sbírka: Blog