Jak je příjemné být papouškem, procházeje včera se, ve slovech svých našel jsem spíše věci načtené, odposlouchané, než vlastní. Jediným obsahem, jediná slova v nichž nesmrdí tak slovo repeat, jsou o lásce, tam zas chybí odvaha mluvit. Ach Katko. Vše co přichází je naučené, věřit na svobodu ve světě slov pro mě znamená věřit jen ve svou nedokonalost. Volba slov, prostředí sešněrované tisíci pravidly, nezvolené, ale zrozené, běhám tu po hřišti slov, kde způsob hry vymysleli jiní, snad mám těšit se obsahem? Mluvím stejně o tom, co četl jsem, jediné, co zbývá vlastního, je primitivní dnešek, všední jak panelák na sídlišti. Těch pár myšlenek, v nichž doufám podepsal jsem se i já, stejně nedokáži sdělit. Dvakráte nesvobodný, jednou obsahem, podruhé hrou slov, ke mně přichází vítr ve stylizaci, ale i tady chladivá studna volnosti je skalena bahnem. Možná výkřik voní svobodou, zvířecí volností, ale jako člověk, mohu zůstat u skřeků a nazívat se lidským?

Dejte mi školy, abych měl co opakovat. Alespoň v sobě nebýt monotónní, alespoň pro sebe, když jiní jsou už stejně zvyklí. Lze být upřímný a žít?

Další záznam: Vyřešíme život
Předchozí záznam: Tramvaj a skutečnost
Autor: Inhaluje
Sbírka: Blog