Dnes jsem původně chtěl napsat něco objevného. Jenže jsem úplně zapomněl co. Tak to bývá, když člověk přehnaně spoléhá na svou paměť. Smutné na tom je, že kdybych si býval zapamatoval každou sepsatelnost, která mi za poslední rok prolétla hlavou, bylo by z toho tolik materiálu, že bych mohl máselný deník krmit několika moudrostmi každý den. Při svém puntičkářství bych je snad ani nestíhal převádět ze síťovo-​neuronové podoby do textu.

Takže dnes jen drobný zážitek... Když jsem šel včera jako obvykle spát, vzbudilo mě houkání a záblesky světel policejních aut. Několik se jich sjelo k opuštěnému, šedivému, vcelku velkému kusu země opodál. Vřískání brzy utichlo a klid noci narušovalo již jen pomalé blikání. Po chvíli jsem si všiml, že po té zbytečné ploše se pohybují postavy s baterkami a snaží se být co nejméně nápadné. Asi něco hledaly.

Asi za sedmnáct minut nasedly svých do aut a odjeli. Už se nevrátily. Nemám tušení, co to mělo znamenat. Že by nový druh sportu?

Další záznam: Opravují synagogu
Předchozí záznam: Pozemek za jedno máslo
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog