Neustále narážím na jeden problém a je to stále horší. Mám jakési sdělení, které bych rád předal dalším lidem. Z rozličných důvodů jsem se domníval, že bude možné vyjádřit se literární formou (báseň, povídka, úvaha). Chtěl jsem myšlenku skutečně vystihnout a proto jsem se snažil redukovat zbytečná slova, dost se k jádru sdělení. Nakonec se mi to zdánlivě zdařilo - ale zjistil jsem, že pro mé okolí se ony útvary stávají do řady symbolů zahalenými jinotaji. Pakliže má dojít k předání sdělení, je zapotřebí doprovodného komentáře, který je obvykle několikanásobně rozsáhlejší než dílo samotné. Teprve, když je čtenáři důkladně osvětleno pozadí textu a nejrůznější narážky a výpůjčky, může dojít k předání informace. Ovšemže to není nic nového.

Někdy jsem také uvažoval, že při percepci informace mám stejné problémy sám a není-​li autora, aby mi vysvětlil kontext, často získávám mylný dojem, zkreslenou informaci. Ta však pro mne může znamenat velmi mnoho, možná je i přínosnější a vznosnější, než kdybych viděl dílo tak, jak to zamýšlel autor. Potom tedy není rozumné svým posluchačům nutit svou verzi textu a je lepší nechat je, ať si s tím poradí sami.

No ano. Každý text je "živý" a jeho význam se mění (aktualizuje) v interakci mezi mluvčím (autorem) a příjemcem (čtenářem). To jsem věděl už dřív. Ovšem nějak jsem si to nebyl schopný převést na sebe. Teď už jsem chytřejší. Svět je jedním velkým textem, jehož čtení nám vytváří tzv. realitu. Etc. Xtc.

Pro mě z toho plyne následující: nonsens neexistuje. A zprávu je lepší předat nějak jinak.

Další záznam: Intergalaktická služební cesta
Předchozí záznam: Musím se živit jinak
Autor: Opravdové
Sbírka: Deník