Až když je člověk bez netu, uvědomí si, že život bez sítě sítí patří do říše absurdních představ. Je vůbec možné, že ještě před několika málo lety byl život jiný? Nyní najednou vypadá život bez internetu nějak neúplně - nemůžu psát emaily, nemůžu udržovat tento deníček v aktuálním stavu, nemůžu jen tak procházet neboli brouzdat (rád bych věděl, který idiot tento hloupý výraz vymyslel) a asi s polovinou svých známých si nemůžu popovídat. A přesto nemám pocit, že bych byl na netu závislý, svým způsobem je vlastně týden bez sítě obrovská úleva - nikdo neotravuje, nikdo na mne nemůže.

Mezi "můžu se připojit, kdykoliv se mi zamane" a "jsem bez netu" je větší rozdíl, než se zdá. Jsme sítí spoutáni. Inspirujme se dnes již dokonale zkomercializovaným J.R.R.Tolkienem: "Jedna sít vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny přivede, do temnoty sváže."

Ale teď ještě povypínám telefony, abych si mohl lépe vychutnat několik dní naprostého klidu.

Další záznam: V pekle bez brýlí
Předchozí záznam: Množme se
Autor: Jsem
Sbírka: Deník