Mou tajnou představou je život v zemi zaslíbené. Někde blízko moře bych měl malý domek nebo byt. Pracoval bych přes net - vždycky jen tolik, abych se uživil a mohl si občas koupit nějaké knížky. Ráno bych vstal a šel bych si zaplavat, dopoledne pracoval, odpoledne se pak flákal nebo si četl nebo psal a večer bych seděl v jedné z mnoha restaurací na břehu moře a těšil se ze společenství lidí - a přitom bych byl sám. Vidím to velice zřetelně: světla vrhají odlesky na hladinu moře, sedím u břehu, tlumenný jazz a láhev dobrého vína. Celý ve světlém a opálený si připadám jako anděl, který zabloudil.

Vidím to zřetelně a zároveň vím, že zůstanu tady, že nikdy nebudu žít v zemi zaslíbené. Nebudu tím krásným a smutným samotářem, budu hloupým bláznem ztraceným v srdci Evropy, v sítích všech těch mezilidských vztahů, neklidný a pochybující.

Každý máme asi podobnou vizi. Světa, v němž bychom se snad cítili dobře. Světa, v němž bychom byli jiní, svému ideálu bližší. Co nám brání změnit svůj osud? Sami jsme si překážkou...

Další záznam: Momenty
Předchozí záznam: Dokonalost
Autor: Jsem
Sbírka: Deník