Nemít žádnou práci - dělat si co já chci...

Pokud nepřijmete práci jako produktivní útěk od uvažování, trochu vám ztrpkne. Máte potom tendenci vést zcela neproduktivní debaty nad kdejakými vzdušnými zámky, protože nic vás ve skutečnosti nebaví. Už ten termín "být zapojen v pracovním procesu" mi zní, jakoby šlo o jakousi ohavnou nutnost, ošklivou část oblbovacího systému. A tak to taky je.

Ale co je na výběr? Buď nějaká pseudo-​intelektuální facha, jejímž účelem je klamat ostatní a sebe především. Nebo absolutní brainwashing typu práce za kasou v obludáriu nebo bušení na pásu pro ty, co už úplně rezignovali. Vaše práce není k ničemu, ani se nemůžete ohlédnout a s dobrým pocitem se podívat na to, co po vás zbylo. Ono totiž v naprosté většině nezbylo nic - nebo něco, za co se můžete tak leda stydět...

Někteří lidé v mém okolí si myslí, že být dřevorubcem nebo jiným, k přírodě se navrátivším magorem, že to je to nejlepší. Bohužel, představa, že bych musel pracovat rukama, mě děsí ještě víc než magoření s hamburgry.

Každý má osud ve svých rukou - nikdy není pozdě změnit svůj život

• štěstí přeje připraveným - a tak dál a tak podobně. Ale co ti, kdo se na osud ve svých rukou dokážou leda nevěřícně dívat a nikdy neudělají nic? Pasivní a neschopní jsou diskriminovanou většinou téhle společnosti. Ani o tom neví - a jestli ví, tak ... je jim to jedno. Nenávídím je do jednoho. Příliš se mi podobají.

Další záznam: Pocit štěstí
Předchozí záznam: Gudder
Autor: Opravdové
Sbírka: Blog