Všimli jste si někdy, kolik je v našich městech zrezivělých satelitních antén? A další přibývají rostoucí rychlostí. Jsou všude. Sleduji to s úžasem už delší dobu a nechápu. Mají zrezivělé satelity ostřejší obraz a zábavnější programy? Asi ne. Takže to bude jinak - lidé prostě zapomněli, že ten talíř na střeše či za oknem mají. Tři běžné televizní programy (na ČT2 nikdo normální nečumí) poskytují vše potřebné ke spokojenému přežití oněch několika málo desítek let, které jsme nuceni strávit ve formě živé hmoty na tomto světě. A když se zírá na obrazovku, odpadá nutkání cokoliv dělat. Nění ani důvod zírat z okna, na střechu nebo dokonce na nebe, protože tam už není k vidění vůbec nic. I hvězd je v televizi víc než na noční obloze a navíc oplývají bezednou zásobou veselých historek...

Ale hvězdy nebeské začne jednou nezájem štvát a zinscenují si veselou historku podle svého gusta - zreziví a spolu se satelitními a létajícími talíři nám všem spadnou na hlavu. I těm, kteří televizním osobnostem neholdují. Tak už to bohužel chodí. Je lepší čumět do bedny nebo do blba?

Další záznam: Víra a trosky
Předchozí záznam: Kvantita a kvalita
Autor: Osvícené
Sbírka: Blog