Co stojí za úspěchem zrůd? Proč se někomu líbí pózy toho typu, které předvádí Marilyn Manson? Z jeho strany jde jistě o dobrý marketingový tah, který mu vydělává miliony - a ještě se nejspíš docela dobře baví. Je to pár let, co jsem viděl rozhovor s ním na německé satelitní stanici Viva2 a přišlo mi to docela inteligentní. Co je ale s těmi lidmi, kteří jsou fascinováni jeho stylem? Komu dělá dobře dívat se na tyhle zrůdnosti - další mě napadají např. klipy Nine Inch Nails. Kultura či snad "kultura", která dává přednost videoklipu před filmem, comicsu před knihou, hyperrealitě před realitou. Hm. Neměl bych pořád mluvit jen o sobě.

Ale stejně mi to nedá. Být režisérem videoklipů byl dlouhou dobu můj sen. Hlasitá hudba naplněná negativní energií má obrovskou sílu, která podle mne ještě neni dostatečně doceněna. Ovládat masy lidí díky hudbě a její vizualizaci: vnutit jim šílené apokalyptické představy a pokud možno je nadopovat anti-​extází. Energii ano. Ale zápornou, žádné štěstí, žádnou všeobjímající lásku.

Euforii z destrukce. Temný drum’n’bass kombinovaný s technem a industrialem, možná příměs tvrdého rocku. A jako finální produkt následující návod k použití:

Oblečte se do černého, do hodně otrhaných šatů.

Namalujte si na obličej krvavé šrámy a vytvořte pár jizev. Mohou být umělé, ale pokud použijete nůž, bude to efektnější. Nezapomeňte si vyholit kusy hlavy (nesouměrně).

Běžte do hodně špatného klubu, kam jste už dřív protlačili svého DJe.

Opijte se, navoďte si deprese, pusťte si nějaký katastrofický film.

Ozbrojte se. Běžte do města, rabujte obchody, převracejte auta, blokujte dopravu a vyděšené řidiče rozstřílejte. Bijte se s policií.

Toto vše provádějte v počtu minimálně dvaceti lidí.

Co je to za lidi, kteří jsou schopní takhle uvažovat? Proč připadá někomu podobná představa vzrušující nebo zábavná? Důvodů je podle mne několik. 1) Lidé nemají takovou možnost ventilovat své násilnické choutky (naštěstí tu jsou stále realističtější počítačové hry a paintball, ale ruku na srdce, nechybí vám pach krve?). Dřív bylo daleko více válek (teď nemluvím ani tak o horizontu staletí, ale tisíciletí), konfliktů a i život byl "drsnější". Kolik lidí mé generace někoho zabilo? Ve srovnání třeba s 18. stoletím? Nebo ještě s generací, která bojovala v 1. světové válce? No ale chybí to - sportem se to nahradit nedá... 2) Život je obecně snažší - kolik lidí ve vašem okolí umírá hladem? Má někdo, koho znáte, opravdu existenční problémy? 3) Jsme v době přelomu. Stará euroatlantická kultura se vyčerpala a dostala se do fáze, kterou budoucí generace dost možná označí jako "pozdní". A tak čekáme na to nové... S tím je neodvratně spojená dekadence. Werichovské pořekadlo "To je blbý, to se bude líbit," se vyvinulo v rčení zcela nové, ale stejně platné: "To je brutální, krvavé. To se bude líbit.". A jako důkaz vám předloží grafy v podobě koláčů. A bude hůř.

Až to jednou vypukne, půjdu se udat.

Další záznam: Tautologie
Předchozí záznam: Svoboda
Autor: Jsem
Sbírka: Deník