Ještě jednou k mládeži: dnes jsem jel tramvají. Přistoupila skupinka třinácti/​čtrnáctiletých dětí (pokud se tak ještě dají nazvat) a hlasitě se bavily, jak už to dělávají. Některé malé slečny byly vyzývavě oblečené, jejich spolužácí vypadali ještě jako děti. Byl jsem jimi takřka obklopen, byly za mnou i přede mnou. Vypadaly vesele a bezstarostně si povídaly o ničem. Občas jsem zaslechl něco o rodičích, kteří jim nechtějí dovolit vracet se pozdě domů, jednou i cosi o kouření trávy. Velmi mnoho jejich vět začínalo slovy "máma říkala, že". A nevíte někdo, co znamená slovo "výkyp"?

Byly v dobré náladě a já byl rád. A bylo mi jich líto. Za pár let asi zjistí, že všechno je nějak jinak. Přijde na ně podivná krize bytí. V lepším případě. Neboť někteří jsou zřejmě natolik zpracovaní, že si snad až na smrtelné posteli uvědomí, že něco je špatně.

Je to zvláštní generace. Nepamatuje rozdělení Československa. Nemá představu o světě před rokem 89. Nezná svět bez nadnárodních korporací a výdobytků konzumní společnosti...

Pomůže jim to orientovat se ve světě? Mohou vůbec pochopit máslo? Nevím. Napadají mě divné myšlenky. Co když je společný prožitek 40 let socialismu pro českou společnost v konečném důsledku vlastně výhoda?

Další záznam: Tramvaje
Předchozí záznam: Cigareta
Autor: Jsem
Sbírka: Deník