Slova

19. června 2002

Nakonec to bylo potřeba: prášky jsem si vzal a aspoň chvíli jsem se tvářil spokojeně, cítil alespoň přijatelně a užíval krásného počasí a příjemných věcí okolo sebe. Horší ovšem je, že to zanedlouho přešlo a obraz se mi poněkud zastřel. Je velmi neopatrné příliš přemýšlet o másle. (Všimli jste si varování na úvodní stránce? Nečtěte máslo.cz příliš dlouho! To nejsou planá slova!) Ovšem teď to mám tak trochu "v popisu práce" - tedy, jde spíš o shodu náhod a podivných okolností (jako obvykle)... Někdy mám dojem, že čím víc o másle přemýšlím a mluvím, tím obtížnější je psát tento deník, psát cokoliv smysluplného. Slova jsou šikovná věc, ale často je vnímám jako velkou překážku: deformují informaci, jež se horko těžko snažím sdělit. Problém je v redukci obsahu. Pokud jste studovali komunikaci/​psychologii nebo něco podobného, určitě vám opakuju stokrát známé pravdy. Ale neškodí občas si to připomenout.

Chybí mi vizuální stránka věci. Rád bych vám svoje vize předal jinak. Jsou to obrazy, film, kresby, črty... Jindy jsou to útržky melodií, fragmenty vět, které v mém vesmíru v určitém kontextu na sebe vážou mnohem víc, než se dá jednodušše vysvětlit. Dalo by se to připodobnit ke Kunderovi a jeho slovníku nepochopených slov (nebo tak nějak to nazývá), o kterém píše v Nesnesitelné lehkosti bytí. Každý si kolem určitého slova vytváříme celé myriády představ - ale jiní lidé je vnímají zcela jinak. Jste-​li s někým v partnerském vztahu, může to přivodit řadu problémů, pokud se významy a obsahy oněch slov hodně liší. Jste-​li mladí, tato propojení jsou ještě pružná a můžete se vzájemně ovlivnit / pochopit, pokud je jeden z partnerů o dost starší, nejspíš toho druhého změní "k obrazu svému". Kundera líčí střetávání zcela rozdílných světů, ale podobné neporozumění zažívám denodenně i mezi svými vrstevníky a sousedy. Jsou prostě někde jinde; a právě řeč to mnohdy dokáže vystavit velmi jasně na odiv.

A k tomu lze ještě přidat "kultovní hlášky" - ať už vznikají spontánně, nebo jsou přebírány z literatury či filmu. Stačí říct "zahulíme uvidíme" a jste generačně zařazeni... Samozřejmě jsou i výjimky, když např. jedná moje známá, paní lehce přes padesát s oblibou říká "to neřeš". A to mě vede k dalšímu problému... Ale radši nic...

Vesele jsem se rozepsal o tom, jak mi nejde nic smysluplného napsat. Že by metoda?

Další záznam: Konec systému
Předchozí záznam: Filtry
Autor: Jsem
Sbírka: Deník