Další den strávený popíjením kávy a hraním Freecelu. Ospravedlňuju si to tím, že včera jsem asi za dvě a půl hodiny vydělal tisíc korun čistého, což při mých skromných poměrech není špatné.

Četl jsem v jednom úžasném blogu (ano, je to míněno poněkud ironicky...) - proč vlastně nejmenovat - je to její tajný deník na webu Reflexu - jaké má dotyčná dáma problémy s hledáním práce. Velká frajerka z pražského rádia se přece někde nezahrabe! No vida... Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak se povedlo zahrabat mně. Ne že bych byl úplně neschopné hovado - jen nemám ambice honit se 25 hodin denně za chimérou karierního postupu. Odmítám sedět v práci se zdegenerovanými workoholiky, kde by mi bylo špatně jen z pohledu okolo sebe. Nějak vyžiju, o to se nebojím, když něco potřebuju, tak holt musím začít trochu víc makat. Ale protože v podstatě nic nepotřebuju, tak jsem v klidu a můžu trávit většinu času po kavárnách. Na takový životní styl se lehce zvykne a s trochou šikovnosti na něj můžete být i pyšní. Pochechtávat se těm "druhým" a být nad věcí.

Ale jak už to tak nepříjemně bývá, každá mince má dvě strany. Někdy vás nad ránem po další noci strávené nekonečným bloumáním na netu nebo čtením dalších schizofrenních literárních úletů přepadnou pochybnosti. Není to závist, jen jakási forma rozčarování - copak tohle doopravdy chci? A pak zasvitne myšlenka druhá - jistě, takhle se dá žít, když je člověk sám - ale ...

Oj oj... To je zase jednou trendy téma! Mladí, perspektivní, ale osamělí lidé. Psali o tom za poslední čtvrt rok nejméně jednou ve všech magazínech i časopisech, co jich u nás je - snad kromě Světa motorů a bulletinu Spolku přátel žehu.

Kafe vychladlo a venku je ošklivo. Jsem tak líný, že než bych vylezl ven, radši abstinuju - cigarety došly. Pustím si Šostakoviče a budu přemýšlet o tmavě modré.

Další záznam: Břink, něco křuplo
Předchozí záznam: Pět litrů do dvoulitrové láhve
Autor: Jsem
Sbírka: Deník