Jaro je tu! Do okna mi buší masivní sněhové vločky a čůrky vody mění se na ledové křišťály.

Skrze navátý sníh na oknech výloh na mne čučí králíčci, kachničky, kuřátka a ovečky. Bééééé.

Zkřehlými prsty si rovnám šálu, hledě na zkřehlé macešky, cudně mrkající zpod deseti centimetrů sněhu.

Velikonoce jsou za dveřmi.

Rituály. Zajíci. Jiné rituály. Jaro. Začátek roku. Miluju pokrytectví, kryjící se za dobré úmysly porozumnění, pochopení a dobrých vzájemných vztahů. Miluj mě nebo ti nabančím. Dám si na ksicht škrabošku té blonďaté coury, co za ní furt čučíš a ty mě BUDEŠ MILOVAT!!!! Pověsím si na krk krucufix a do ruky vezmu malované vejce a ty POCHOPÍŠ, že mi jde jen o tvé DOBRO! Přinejhoším ti přidám jedno zlevněné tužidlo na vlasy firmy *** a kupón na 3 dny po pravici Boží.

Jaro bude jarem, i kdybych si musel vytáhnout znovu kožich. Jarní rovnodennost bude jarní rovnodenností, i kdyby Jošua Hanokri vstal z mrtvých až čtvrtý den a kouřil Pall Mall, místo Marlboro. Svět bude světem, i kdyby si mnozí mysleli, že není. Tak ňák to bude. Tak ňák to JE.

Do okna mi buší masivní sněhové vločky a fanfáry Age of Wonders 2 roztínají radioátorový hic. Upřímně myslím na to, že svět prošel další cyklus a do dalšího vešel, že jsme se opět pošoupli na té velké spirále, ale nikoliv vpřed, ale kupředu nazad čelem vzad dál dopředu. Jediné co mě uklidňuje je, že myši a cvrčci už čekají na svou šanci 3 000 000 let a ještě to nevzdali. Dobrý den.

Další záznam: Iracionální averze
Předchozí záznam: Problém současného člověka
Autor: Jíst
Sbírka: Blog