Co je vlastně filozofie másla.cz? Asi jste si už nějakou představu udělali, ale těžko říct, do jaké míry je zkreslená. Mezi "námi" stačí poukázat na nějakou skutečnost a říct "máslo" a všichni víme, co tím dotyčný míní. Není to otázka jen racionálního vnímání, důležitou roli tam hraje citové zabarvení, vcítění se, které nám umožňuje kombinovat neslučitelné. Snahu o konstruktivní kritiku smíchat s absurditami nejhrubšího zrna. Exhibicionismus s konspiračními teoriemi elit. Konspirační paranoiu s její vlastní parodií.

Tvoříme máslo (a je doufám jasné, že máslo.cz je jen drobný výsek), vykládáme svůj příběh, vytváříme vlastní realitu, formulujeme zákony světa. Ale sami se snažíme držet schizofrenní odstup. Tohle nejsme my. Tohle je jsem@​maslo.​cz a ne skutečná osoba. Jen konstrukt, který žije vlastním životem. A tak někdy uvažujeme, jaké by to bylo, žít tak, jak jsme si to vymysleli. Podobnost s Ecovým Foucaultovým kyvadlem není náhodná. Oživte příběh a on vás přeroste, stane se realitou. Pokud budeme úspěšní, je to jeden z možných konců.

Jeden z mnoha možných náhledů, co je filozofie másla - někdy jindy uslyšíte zase něco jiného:

Na počátek snad jeden citát: "Příliš respektuji ideu Boha, než abych ho činil odpovědným za tak absurdní svět." (Georges Duhamel)

Co se všechno skrývá v másle? (Hned na počátku narážíme na problém s definicí pojmů: máslo je jev, který pozorujeme, ono negativní nic a vše, jak bylo výstižně napsáno na úvodní stránku. Ale máslo je také náš přístup k máslu... Tak i filozofie másla vlastně není filozofií másla, ale filozofií nás, kteří máslo zkoumáme. Domnívám se, že v 95% případů by mělo z kontextu vyplynout, oč se v tom nebo onom případě jedná.) Existencialismus. Dekadence. Subjektivismus. Postmoderna. Máslo je pesimistické. Ale nikoliv negativistické. Poznat máslo neznamená nutně propadnout se do deprese nad tím, kolik je zla všude okolo. Do značné míry se stavíme k realitě rezervovaně. Jistě nějaká existuje, ale není v našich silách skutečně ji poznat nebo změnit. Volíme přístup zaujatých diváků, občas můžeme někde strčit kamínek do soukolí, ale činíme tak hlavně z dětské zvídavosti, co se asi stane. Snažíme se být vtipní, hraví, styloví, ironičtí - jestli jsme proroci, tak hrozní šarlatáni. Sami nevěříme beze zbytku tomu, co říkáme a píšeme. Jací jsme ve skutečnosti? Asi mnohem normálnější, obyčejnější lidé, než se zdá. Ale ve své hře překračujeme kategorie, sčítáme hrušky s jablky, kombinujeme písmena Tóry. Spiknutí neexistuje a/​nebo je neznáme? Nevadí, vytvoříme si vlastní. Kde jsou ontologické kategorie, kde je náš pohled na morálku, co si myslíme o té Velké otázce (Život, Vesmír a vůbec)...

Záleží na tom? Víme to? Víte to?

Stay tuned. More to come. Buttery division enjoys the ride.

Další záznam: Reklama
Předchozí záznam: Alchymie
Autor: Jsem
Sbírka: Deník