Co je divné a co je normální? Takovou otázku si klademe nejen my, ale i někteří lidé kolem nás. Nejsme normální. Dřív nás to zaráželo, hledali jsme, proč tomu tak je, jestli to náhodou není tak, že normální jsme my a jen všichni okolo jsou divní a tak je jich většina, což vzbuzuje zdání normálnosti. Teď už jsme ale chytřejší. Nezáleží na tom. Jestli jsou normální oni a my divní - co se tím mění? Nic. Každý má vlastní svět, jen ty naše jsou obzvláště zajímavé a tak absurdní, že jsme si uvědomili, že se vlastně jedná o knížku. Někdo ji čte a jistě mu přijde velmi zábavná. A protože jsme to zjistili, už nemusíme zdaleka tolik hloubat, ale taky můžeme svůj život číst a výborně se bavit, i když velká většina kapitol má tragikomický charakter jako detail. Celek je ovšem opravdu povedený a tak nezbývá než se (někdy poněkud hystericky) smát. Ale protože si naše okolí zvyklo na to, že se chováme divně, nikdo se nad naším smíchem nepozastavuje. Ani nad tím, že neděláme normální věci. Když je děláme, obvykle se nám to moc nedaří, protože předstíráme zaujetí, ale ve skutečnosti si myslíme svoje.

Netvrdím, že divní lidé jsou něco víc, ale mají to nejspíš těžší. Příliš často přemýšlí. Dokud nepochopí, že lepší je číst knížku másla, často se i trápí. Někteří si myslí, že by měli spasit svět a s těmi to dopadá nejhůř.

"My life has a superb cast but I can’t figure out the plot." - Ashleigh Brilliant

Další záznam: Cybercomics
Předchozí záznam: Cosmoboy
Autor: Jsem
Sbírka: Deník