Tolik lidí kolem mne se zabývá smyslem života, až se někdy bojím, že ho najdou. Občas se stane, že i zhýčkaný synáček bohatých rodičů, jezdící výhradně v nových modelech sportovních vozů obklopen téměř neustále hejnem mladých a možná i nadějných modelek, usedne vedle mě v kavárně a pokouší se přijít na to, proč tu jsme a kam směřujeme. Tahle snaha lidí, kteří většinu svého života stráví stloukáním másla, mě děsí. Začínám si myslet, že se z filozofie stává masový koníček, jakýsi relax. Místo sledovaní televize, která je dnes již out, stačí na posteli nebo třeba v baru hodinku týdně filozofovat. Mluvit ve svém oblíbeném podniku o politice nebo o vývoji akciových trhů se sice i nadále smí, pokud ale budete u koktejlu řešit problémy světa a fakt, že lidi jsou na sebe zlí, že jsou do sebe příliš uzavření a že důvodem toho všeho je strach, aby je někdo nezranil, nebo že důvodem je možná jejich přecitlivělost, dostanete nálepku opravdu inteligentního člověka na úrovni, kráčícího s dobou. Hodinka, (možná dvě) filozofie týdně, bádání o špatnostech lidí a pak vyrazit ven a ulámat pár antén a zrcátek z aut, která jsou příliš drahá, než aby si je mohl pořídit slušný člověk. Rekreační filozofie se bude i nadále rozvíjet. Čekám, že již brzo se najde někdo, kdo otevře klub, kam budou moci lidé chodit, mluvit spolu a jeden druhého poplácávat po ramenou, jak velké myšlenky mají. To všechno s příjemnou nekomerční hudbou a za tučný měsíční poplatek.

Jen se těším, až někdo skutečný smysl života objeví a zjistí, že celé lidstvo je jen odpadek na smetišti v laboratoři mimozemských civilizací. Ale třeba se pletu. Možná je smyslem života očistit svět od másla. Mým smyslem určitě.

Další záznam: Who would you kill
Předchozí záznam: Známosti
Autor: Jsem
Sbírka: Deník