re: butyrum politycum

qua-​re: quin

onehdá se nějaký salónní pravičák (povoláním žurnalista, produkt to před-​převratové fakulty sociálních věd a publicistiky uk) rozplýval nad tím, jak je třeba stát odstranit, aby neodíral lidi o jejich těžce vydělané peníze, páč za ty peníze nic nedává zpět. dle jeho slov prakticky vše pozitivní je dílo soukromníků a prakticky nic není dílo státu.

tak dobře už jsem se dlouho nezasmál.

na počátku 21. století mě fascinují lidé, kteří ještě myslí ideologicky. ať už ideologií dobra pro "lid" nebo naopak protagonisté "rovných" šancí a "volných" trhů. "lid" neexistuje stejně, jako koncepce "rovnosti" a "volnosti". obojí je idelogická klička sloužící k oblbování těch, které chceme zneužívat právě z pozice reálně existující nerovnosti šancí a omezené volnosti. společnost, to jsou především jednotliví lidé a jejich zájmy. v druhém sledu pak organizované i neorganizované skupiny lidí s podobnými zájmy. a mám vážné obavy, že se nemýlím, domnívám-​li se, že tyto zájmy rozhodně nejsou univerzalistické. soupeření o omezené množství zdrojů není selanka na odpolední soirée de débats. jen díky organizovanému násilí státu, jedné z těch skupin, které simulují univerzalistické zájmy nejlépe nebo aspoň nejusilovněji, je to selance blíže. ale i to je jen optický klam, způsobený zamženým sklem v okně vaší oblíbené kavárny. život je boj. boj o židli v kavárně, v zaměstnání, o místo ve frontě na pomoc OSN, o možnost osouložit toho, koho můj mozek osouložit chce, o to, nechcípnout teď, ale až někdy jindy. jenom díky státu tento boj může vypadat komicky nebo nespravedlivě. jen díky tomu státu si dotyčný leff salónů může na tento stát stěžovat. nebýt právě státu, měl by příliš málo volného času na přemýšlení o blbinách, protože každá další sekunda by mohla být jeho poslední s pravděpodobností blížící se neúprosně jedné.

máslo? jíst!

Autor: Jíst