31. května 2002

Výkyp

Ještě jednou k mlá­deži: dnes jsem jel tramvají. Při­stou­pila sku­pinka třinácti/​čtrnáctiletých dětí (pokud se tak ještě dají nazvat) a hla­sitě se bavily, jak už to dělávají. Některé malé slečny byly vyzývavě oble­čené, jejich spo­lu­žácí vypa­dali ještě jako děti. Byl jsem jimi takřka obklopen, byly za mnou i přede mnou. Vypa­daly vesele a bez­sta­rostně si poví­daly o ničem. Občas jsem zasle­chl něco o rodi­čích, kteří jim nechtějí dovo­lit vra­cet se pozdě domů, jednou i cosi o kouření trávy. Velmi mnoho jejich vět začínalo slovy „máma říkala, že“. A nevíte někdo, co zna­mená slovo „výkyp“?

Byly v dobré náladě a já byl rád. A bylo mi jich líto. Za pár let asi zjistí, že všechno je nějak jinak. Při­jde na ně podivná krize bytí. V lepším případě. Neboť někteří jsou zřejmě nato­lik zpra­covaní, že si snad až na smr­telné posteli uvě­domí, že něco je špatně.

Je to zvláštní gene­race. Nepa­ma­tuje roz­dě­lení Čes­ko­slo­ven­ska. Nemá před­stavu o světě před rokem 89. Nezná svět bez nadná­rodních korpo­rací a výdo­bytků konzumní společnosti…

Pomůže jim to ori­en­tovat se ve světě? Mohou vůbec pochopit máslo? Nevím. Napa­dají mě divné myš­lenky. Co když je spo­lečný pro­ži­tek 40 let soci­a­lismu pro čes­kou spo­lečnost v konečném důsledku vlastně výhoda?