30. května 2002

Cigareta

Tak se nám to pěkně posírá… To není nic nového. Každý další den si ale uvě­do­mujeme, že rych­lost tohoto smě­řování se zvětšuje a zvětšuje. Někdy si člověk říká, že to je děsivě legrační, jak zbě­sile se to valí. A ptá se kolik toho ještě sám vydrží.

Včera jsem stál na zastávce měst­ské hro­madné dopravy. Při­šla ke mně hol­čička, které nebylo víc jak jedenáct. Zeptala se, kolik je hodin. Odpo­vě­děl jsem a netu­šil, že si tímto dotazem jen při­pravila pole pro další otázku. „Máte ciga­retu?“, zeptala se. Máslo ve mně zví­tě­zilo a já ji jednu ciga­retu (niko­tin 0.9 mg/​cig, dehet 12 mg/​cig) podal. Zeptal jsem se jí, jestli na to není ještě moc mladá. Neod­po­vě­děla mi a místo toho vylovila ze svojí mikiny sirky. Zapá­lila si a labužnicky kouřila, aniž by se zakuckala. Kde a proč se v másle stí­rají hranice mezi bez­sta­rostným dět­stvím a dospě­lostí? Řečnická otázka. Jaké bylo vaše dět­ství? Žádné násilí? Žádné pohlavní zne­u­žívání? Žádná šikana? Zamys­lete se nad sebou, to není normální…

The Parking Lot is Full. Autoři zjevně ví, co je to máslo. Málo známá fakta #793.