1. června 2002

Tramvaje

Do tře­tice o hro­madné dopravě: jeden můj známý roz­dě­luje tramvaje na mus­lim­ské a nemus­lim­ské. Jak? Mus­lim­ská tramvaj je taková, která má na každé straně jednu řadu jednot­livých seda­del. Nemus­lim­ská má na jedné straně seda­dla po dvou. Proč takovéto pojmenování? Když jedete mus­lim­skou tramvají s pří­tel­kyní či pří­te­lem a nikdo si nechce sedat na klín, musíte sedět za sebou — muži a ženy mají oddě­lená seda­dla. Jako v mus­lim­ských zemích. Třeba v Íránu prý mají dokonce na horách i oddě­lené lyžař­ské vleky a sjez­dovky. Naproti tomu v nemus­lim­ské tramvaji si můžete poho­dlně sednout vedle sebe.

Pokud tedy chcete v mus­lim­ské tramvaji udržet ale­spoň nějaký kon­takt, musí se vep­ře­duse­dící zkrou­tit do velice nepří­jemné polohy. Ces­tovat takto na větší vzdá­lenosti je utrpení a oba si musí místa něko­likrát vyměnit, jinak by se to nedalo vydržet. Smutné je, že mus­lim­ské tramvaje jsou v drtivé převaze. Je to sou­část spiknutí, jak lidem zne­pří­jemnit život? Asi ano. Měl bych tedy pár dalších nápadů. Třeba vybavit každý vůz tramvaje jenom jedněmi dveřmi. Nebo pus­tit do vstupních dveří elek­trický proud, jak to před časem dělávali v Plzni s tro­lej­busy. To by potom bylo maso. Nebo spíš máslo.