19. listopadu 2002

Snadné a zbytečné je popisovat všední život

Podivný feno­mén. Nedávno jsem dostal mail od jakéhosi blouznivce, který se roz­hodl psát si svůj blog o hudbě. A že se máslo-​deník dostal něja­kým záhadným způ­so­bem na blogtree​.com, měl jsem tu výsadu, být o zásadním kroku onoho mla­dého hudebního pub­li­cisty infor­mován. Ani vám nebudu říkat adresu: je to totiž dost moc chabé. Další důkaz, že internet je ide­ální médium pro břídily.

Těch deníků-​blogů (zkratka od weblog, a docela feno­mén, který řádí šíleným způ­so­bem v USA, ale třeba i v Pol­sku, kde si na serveru blog​.pl denně vylévají srdce tisíce lidí — skoro se divím, že u nás ještě nikdo nic podobného nezpro­voznil) v češ­tině už pár taky je… Ale považovat deník másla.cz za weblog by podle mne byl totální nesmysl. Co je tohle za blog? Možná špatná próza na pokra­čování. Ano, znám blogger​.com, ano, ovlivnil mne, když jsem se roz­ho­doval, jakou for­mou psát tento deník. Poznal jsem, kudy cesta nevede. Jak snadné a zby­tečné je popi­sovat tzv. všední život. Jak ví i Homer Simp­son, je lepší si neu­stále vymýš­let a ono se může stát, že čirou náho­dou napí­šete výmysl, který bude vlastně pravdou.

Líbil by se mi třeba takový spe­ci­ální dead­match v kuli­sách starého Smí­chova — Vesmírní lidé vs. Svěd­kové Jehovovi. Ale ten Smí­chov by (samo­zřejmě) musel nad sebou mít krvavé slunce a díru místo Anděla.

Kon­t­rolní otázka: víte, co je to čurando?