6. června 2002

Tautologie

Lidé chtějí být šťastní. Proč vlastně? A co tím myslí? Zdá se mi, že spo­lečnost si defi­novala „být šťastný“ asi jako „mít velký dům, rychlé auto, hezkou ženu/​manžela a zdravé děti“. Jenže to zna­mená, že výrok „každý přece ví, že kdo má velký dům, rychlé auto, hezkou ženu či manžela a zdravé děti, je šťastný“ můžeme bez ztráty významu převést na „každý přece ví, že kdo je šťastný, ten je šťastný“. Je to čistá pravda a nic než pravda. Ale k ničemu nám to není. Ta věta neříká vůbec nic. Její infor­mační hodnota je nulová…

Před pár desít­kami let někdo napsal počí­ta­čový pro­gram, který dokázal vytvá­řet stále nové a nové tau­to­logie — výroky, které jsou nutně vždy prav­divé. Velmi jedno­duchým příkla­dem je třeba výrok „buď platí A, nebo neplatí A“, ale jiné tau­to­logie jsou mno­hem složi­tější a na první pohled se nedají vůbec roze­znat. Ale zpátky k pro­gramu — ten vytiskl tisíce stran čisté pravdy. A pro­tože nikdo nevě­děl co s tím, pravda a posléze i sám pro­gram skon­čili v popelnici a na smetišti.

Pozor! Infor­mační hodnota čisté pravdy je nulová! Chcete být šťastní? Chci být máslo. Chcete být máslo?