25. června 2002

Slon na jahodách

Pro­blém dneška není uživit se. Pro­blém je nezbláz­nit se. A není úniku. Že je to posta­vené na hlavu? Máte pravdu. Ale takový už je náš sys­tém. Náš milovaný post­mo­derní postju­de­okřesťan­ský postin­dustri­ální post­svět. Bude hůř?

Jsem pře­svěd­čen, že kdysi v zákla­dech sys­tému je chyba. Neza­ujatí by si ji uvě­do­mili na první pohled. Ale ti nee­xis­tují, pro­tože všichni jsme obětmi sys­tému a tudíž zaujatí. Nevi­díme zjevné. Pokud by ovšem někdo chybu ukázal, hned na další pohled bychom si toho také všimli a nechápali, jak jen jsme mohli něco tak jasného pře­hlédnout. Jenže chybu nevi­díme a asi je to tak lepší. Přesto je chyba zře­telná asi tak jasně, jako je nápadný starý známý slon na jaho­dách. Potíž je v tom, že onen slon je na jaho­dách odjakživa, a tak jsme všichni pře­svěd­čeni, že tam patří a že bez něho by to nešlo. Nebo jinak — slona považujeme za takovou samo­zřej­most, že nedokážeme ani uvažovat o tom, zda by to bez něho šlo či nikoliv…

Zatím si tedy budeme muset vysta­čit s tím, že chybu pojmenujeme a budeme ji nazývat más­lem. I to je pokrok. Ale zby­tek jen hádáme: Chyba nastala už kdysi dávno ve vývoji lid­stva. Je to něco, co se nemělo stát, co bylo omylem a co způ­so­bilo vznik civi­lizace takové, jakou ji známe.

Sys­tém měl vypa­dat úplně jinak. Tohle všechno je chyba!

A co se děje právě teď? Dává jedna chyba vzniknout dalším chy­bám a dochází k napros­tému pře­chybení, které už dosáhlo první kri­tické hranice, sys­tém ztra­til smysl a blíží se druhá kri­tická hranice, při jejímž dosažení se všechno zhroutí? Nebo se chyby v záplavě jimi gene­rovaných složi­tostí ztratí, samy ztratí smysl a zbyde čisté bytí?

Je to nako­nec stejně jedno, všechno je úplně jinak. Ale náhoda je blbec, třeba jsem se trefil! :-)