26. června 2002

Kraj předků

I do kraje předků už se dostal internet. Pama­tuju si ještě z vyprávění, že kdysi byla pole tam, kde je dnes interne­tová kavárna. Lidé se dívají na stejné filmy, pod­léhají stejným módním vlnám a moje sestřenice by nej­spíš našla snáz spo­lečnou řeč s mými čes­kými kama­rády než s kama­rády svého bra­tra — automechanika.

Když jsem nad tím uvažoval, vzpo­mněl jsem si na film, který jsem viděl nedávno na fes­tivalu v Těšíně. Ptali se v něm cizinců (Ital, Španěl, dvě Japonky, Fran­couz a tak podobně), co ví o Pol­sku. Nejen, že netu­šili, kde leži, ale mys­leli si, že to tam vypadá jak v doku­men­tech Nati­o­nal Geographic z asij­ských roz­vo­jových zemí. Moře podle nich v Pol­sku není. Když jim řekli, že je, jeden z těch v zeměpise zběh­lejších řekl, že to tedy bude asi Černé moře. Je mi jasné, že o naší repub­lice by nevě­deli o nic víc. Pokud vůbec zaregis­trovali roz­pad Čes­ko­slo­ven­ska. Potom této sku­pině pus­tili krátký doku­men­tární (možná spíš tro­chu pro­pa­gační) film o Pol­sku. Vypa­dali strašně zaražení — ono je to tam uplně normální!

Když byla kama­rádka ve Fran­cii, ukazovali ji televizi, ledničku, a jak se pouští teplá voda. Musela jim říct aktuální pořadí hitpa­rády na MTV Europe a teprve pak jí uvě­řili, že si s tím sate­li­tem nevy­mýšlí. Prostě si dávejte bacha, než hos­tům z Arménie nebo Tádžikistánu začnete ukazovat nějaký osmý div světa jako hi-​fi soupravu nebo mik­rovlnku. Aby se na vás nedívali jak kama­rádka na ty Francouze.

(Kama­rádka kama­rádky prý viděla ve fran­couz­ské škole mapu, na které je za německou hranicí obrov­ská plo­cha s nápi­sem „RUSKO“. Ale tomu se mi ani věřit nechce.)