19. srpna 2003

Prase ve tvaru sekané

Prase ve tvaru sekané žije v mysli jedné nepří­liš pěkné repor­térky na Nově. Žije tam tak usi­lovně, že už to nemohla vydržet a prase ji před týdnem vysko­čilo z hlavy ven. Přímo v hlavních zprávách. Zby­tek redakce to prav­dě­po­dobně pochopil, a tak to nevy­střihli, neu­pravili… Nic. Asi si říkají, že třeba přístě na oplátku pro­jde něco jim.

Jsa v útlumu z vlny veder (ne každý si jezdí do Afriky, aby byl pak zvyklý cho­dit ve čtyři­ce­tistup­ňových ved­rech v černých dlouhých kalho­tách), díval jsem se ten­týž den (mys­lím, že to bylo 8. — ale na tom nesejde) na svou oblí­benou mili­o­nář­skou sou­těž. Když sou­tě­žící při roz­střelu poho­řeli do jednoho na seřazení řím­ských čís­lic podle abe­cedy (sto, pade­sát, tisíc, pět set), stálo to za lehkou medi­taci nad vlast­ními palci. Proč bych se roz­či­loval? Proč bych se vlastně vůbec kdy z něčeho roz­či­loval? Je-​li pro­blém řeši­telný, řeš ho. Je-​li neře­ši­telný, neřeš ho. Naštvanost ti tak jako tak nepo­může. Takže zatnout zuby, vrh­nout se do sra­ček hlavou a pořádně si to užít.

A velmi obskurdní eli­tář­ský časopis, který nikdo nečte, zvažuje změnu názvu. Prý se budou jmenovat „Konec konců“. Že když teď všchni zvěs­tují konec (knihy / civi­lizace / kapi­ta­lismu / soci­a­lismu / velryb) — tak oni se stanou tím majákem a budou zvěs­tovat konec konců. A pak kdo je tady blázen.