18. srpna 2003

Úspěšní a úžasní

Nevím, kde přesně se to vzalo — pou­žívat slovo inte­lek­tuál jako nadávku, ostří, které zna­mená: jsi neschopný bří­dil a kecal, který nikdy nic nedokázal a má jen plnou hubu rela­tivis­tických keců, eli­tář­ského povy­šování se, umí zpa­tra dis­ku­tovat o čemko­liv a je na to hrdý. Chlastá, moc nevy­drží a pak sebe­li­tos­tivě zvrací (doslova i v přene­seném slova smyslu) na rameno kohoko­liv, kdo včas neutekl.

To jsem na tom sku­tečně tak zle? Doufám, že ne, že to je jen (jako už tolikrát) prostě zase období pohr­dání sebou samým, sebe­lí­tos­tivých nabubře­lých keců a pře­svěd­čení o vlastní jedi­nečnosti. Tak jsem si říkal, že se z toho zku­sím vypsat, tolik lidí to teď dělá… Ale niko­liv na másle, pro­tože ti, o nichž bych chtěl psát, buď máslo znají, nebo přímo patří do týmu. A já bych si chtěl zachovat ano­ny­mitu. Ovšem logickou úvahou jsem došel k tomu, že to nepů­jde, pro­tože by na mě stejně za chvíli došli… Jsem dosta­tečně šikovný, abych pří­běhy a postavy prolnul a spo­jil nato­lik, aby se v nich mé okolí nena­šlo, a zároveň zachoval zdání autentičnosti?

A vůbec, četl by to někdo? Nemám si radši poří­dit kocoura?