20. června 2002

Konec systému

A stejně se k tomu musím vrá­tit. Co je kul­tovní? Co bude kul­tovní? Uvažoval jsem o tom, že až do 1. svě­tové války šly ještě ale­spoň rám­cově vymezit převažu­jící umě­lecké směry / hnutí. A dál už je toho tolik najednou, že to vypadá jako nesou­rodá změť, kde se jen občas jako ruka tonou­cího vymrští některý směr (ať už v umění nebo v myš­lení), aby udě­lal tečku na pomy­slné časové ose. A dnes už nemáme ani to… In je vlastně coko­liv, pokud to umíte dobře podat. Post­mo­derna a rela­tivizace udě­laly konec sys­tému a tak si tu tak sedíme a ani nevíme, v éře čeho to žijeme. Ter­mín post­mo­derna je houby ter­mín — to je nega­tivní vyme­zení. Už to není moderna. Ale co je to? Samo­zřejmě se moje úvahy dají snadno napadnout (nemu­síte to dělat, udě­lám to radši někdy sám). Ale o to nejde, chtěl jsem spíš obrá­tit vaše uvažování tímto smě­rem: co když se to za sto let bude všechno zdát jasné? A naši potomci se budou učit o jasně vyme­zených smě­rech, všechno bude zaška­tul­kováno s tím, že se tak stane za pomoci obrov­ské redukce — něco bude zapo­menuto, jiné vyškrtnuto a ještě další „pře­loženo“ (vysvět­leno jinak, než si přál autor, a to tak, aby to zapa­dalo do urči­tého aka­de­mického sché­matu). To zní docela prav­dě­po­dobně, ne?

Pokud při­jmete moji hypo­tézu, logicky se nabízí druhý krok: co víme o dobách minu­lých? Čím to je, že se nám zdají být tak jasné, katego­rizované atd. atp.? Nevy­pa­dalo to náho­dou úplně jinak? Neod­střihli jsme 95% teh­dejších obsahů? Osobně jsem o tom pře­svěd­čen. Jen zku­šení his­to­rici si vyklá­dají navzá­jem o pohnutých dobách, o jem­ných význa­mových roz­dí­lech, které ovšem byly vní­mány jako klí­čové a mohly se na nich vymezovat rody, státy, církve… Laikům je ovšem nabídnuta lehce stravi­telná a line­ární (a ještě ke všemu neu­vě­ři­telně europo­cen­t­ris­tická) před­stava dějin, která ovšem při hlubším ponoru je naprosto nesmy­slná. Pro­tože neprav­divá. A to se týká všech epoch bez roz­dílu: Egyp­tem počínaje, a válkou s tero­ris­mem konče. Nic není tak line­ární, jak se nám to předkládá. Pokud jste parano­idní vůči sou­časnosti, pak se nenechte obl­bovat v his­to­rii. Stu­dovat dějiny je přínosné, pakliže máte dobré pra­meny… Ať jsou to knihy nebo lidé. Lepší než psy­cho­ana­lýza, dob­ro­družný film a čer­vená knihovna dohromady :)