3. července 2002

Jedna sít vládne všem

Až když je člověk bez netu, uvě­domí si, že život bez sítě sítí patří do říše absurdních před­stav. Je vůbec možné, že ještě před něko­lika málo lety byl život jiný? Nyní najednou vypadá život bez internetu nějak neú­plně — nemůžu psát emaily, nemůžu udržovat tento dení­ček v aktuálním stavu, nemůžu jen tak pro­cházet neboli brouz­dat (rád bych věděl, který idiot tento hloupý výraz vymys­lel) a asi s polovi­nou svých zná­mých si nemůžu popo­ví­dat. A přesto nemám pocit, že bych byl na netu závislý, svým způ­so­bem je vlastně týden bez sítě obrov­ská úleva — nikdo neo­travuje, nikdo na mne nemůže.

Mezi „můžu se při­po­jit, kdyko­liv se mi zamane“ a „jsem bez netu“ je větší roz­díl, než se zdá. Jsme sítí spoutáni. Inspi­rujme se dnes již doko­nale zko­mer­ci­a­lizovaným J.R.R.Tolkienem: „Jedna sít vládne všem, jedna jim všem káže, jedna všechny při­vede, do temnoty sváže.“

Ale teď ještě povypínám telefony, abych si mohl lépe vychutnat něko­lik dní napros­tého klidu.