2. července 2002

Množme se

Proč se lidé neu­stále množí? Co je na dětech tak zají­mavého, že si je dříve či poz­ději pořídí téměř každý pár? Nechápu to. Asi jsem poněkud mimo, ale tvo­řit děti mi při­padá jako další únik od sku­tečnosti. A navíc dočasný — jde jen o přene­sení vlast­ních nevy­ře­šených pro­blémů na další gene­raci. Je to vlastně pod­vod, za který zaplatí děti. Přesto je pro většinu lidí tento způ­sob úniku velice lákavý. Neu­vě­do­mují si, že vychovávání potom­stva je obrov­ská odpo­vědnost — je umenšována sku­tečností, že zatímco třeba na řízení auta nebo pro­vo­zování živnosti potře­bujete v prvním případě zkoušku a ve druhém lej­stro, děti si mohou vyro­bit kdejací pitomci, jsou-​li ale­spoň dva a opačného pohlaví. Ale jinak to nejde, zákaz mít děti bez povo­lení naštěstí patří to oblasti science-​fiction. Nedivme se však, že to na světě vypadá tak, jak to vypadá. Je to totiž naprosto pochopitelné.

Stejně jako je na kra­bič­kách ciga­ret varování minis­ter­stva zdravotnic­tví, měla by na kaž­dém rohu (nebo spíš nad kaž­dou postelí a jinými pro plo­zení vhodnými místy) viset velká cedule s nápisem:

Děti si poři­zujte teprve tehdy, jste-​li psy­chicky zralí, vyrovnaní, zabez­pe­čení a bez pro­blémů, jinak stvo­říte jen další pří­spě­vek do gene­race naru­šených deprivantů!“