9. dubna 2003

Jaro je tu!

Jaro je tu! Do okna mi buší masivní sně­hové vločky a čůrky vody mění se na ledové křišťály.

Skrze navátý sníh na oknech výloh na mne čučí krá­líčci, kach­ničky, kuřátka a ovečky. Bééééé.

Zkřeh­lými prsty si rovnám šálu, hledě na zkře­hlé macešky, cudně mrka­jící zpod deseti cen­ti­me­trů sněhu.

Veliko­noce jsou za dveřmi.

Rituály. Zajíci. Jiné rituály. Jaro. Začá­tek roku. Miluju pokry­tec­tví, kry­jící se za dobré úmysly poro­zumnění, pochopení a dob­rých vzá­jem­ných vztahů. Miluj mě nebo ti naban­čím. Dám si na ksicht škra­bošku té blon­ďaté coury, co za ní furt čučíš a ty mě BUDEŠ MILOVAT!!!! Pově­sím si na krk krucufix a do ruky vezmu malované vejce a ty POCHOPÍŠ, že mi jde jen o tvé DOBRO! Při­nej­hoším ti při­dám jedno zlevněné tužidlo na vlasy firmy *** a kupón na 3 dny po pravici Boží.

Jaro bude jarem, i kdybych si musel vytáh­nout znovu kožich. Jarní rovno­dennost bude jarní rovno­denností, i kdyby Jošua Hanokri vstal z mrtvých až čtvrtý den a kouřil Pall Mall, místo Marl­boro. Svět bude svě­tem, i kdyby si mnozí mys­leli, že není. Tak ňák to bude. Tak ňák to JE.

Do okna mi buší masivní sně­hové vločky a fanfáry Age of Won­ders 2 roz­tínají radi­oá­to­rový hic. Upřímně mys­lím na to, že svět pro­šel další cyk­lus a do dalšího vešel, že jsme se opět pošoupli na té velké spi­rále, ale niko­liv vpřed, ale kupředu nazad čelem vzad dál dopředu. Jediné co mě uklidňuje je, že myši a cvrčci už čekají na svou šanci 3 000 000 let a ještě to nevzdali. Dobrý den.