10. dubna 2003

Trpím iracionální averzí

Trpím ira­ci­o­nální averzí — nesná­ším skau­ting. Jakmile vidím ty košile a šátky, úplně se mi navaluje… Při­tom mám mezi skauty (respek­tive jejich vedou­cími) i něko­lik velmi dob­rých kama­rádů… Ale nemohu si pomoci — vždycky mám chuť to postřílet.

Snad pro­tože mám averzi k unifor­mám všeho druhu (no… letušky beru), pro­tože mi celý ten sys­tém při­padne divně stádní, pro­tože mám ze skautů pocit pokry­tec­tví a úniku do pseudo-​reality, pro­tože neu­mím vázat uzly (jak dlouho mi jen trvalo než jsem se nau­čil prachoby­čejnou mašličku — do svých asi osmi let jsem vehe­mentně vyža­doval boty se suchým zipem), pro­tože nemám rád modrý život a hochy od bobří řeky (dobrý sku­tek má stejnou váhu jako vyčiš­tění si zubů), pro­tože mlu­vím sprostě (a to zna­mená, že můžu i zabít), pro­tože jsem hos­pod­ský typ a jako takový při­jdu jistě do pekla.

Je to mrzuté. Chápu, že je lepší, aby se z dětí staly zma­go­ření skau­tící než zfe­tovaný trosky nebo vymaš­těný plešky… Ale stejně je nemám rád.