11. června 2002

Ideální život

Mou tajnou před­stavou je život v zemi zaslí­bené. Někde blízko moře bych měl malý domek nebo byt. Pra­coval bych přes net — vždycky jen tolik, abych se uživil a mohl si občas kou­pit nějaké knížky. Ráno bych vstal a šel bych si zaplavat, dopo­ledne pra­coval, odpo­ledne se pak flákal nebo si četl nebo psal a večer bych seděl v jedné z mnoha restau­rací na břehu moře a těšil se ze spo­le­čen­ství lidí — a při­tom bych byl sám. Vidím to velice zře­telně: světla vrhají odlesky na hla­dinu moře, sedím u břehu, tlu­menný jazz a láhev dob­rého vína. Celý ve svět­lém a opá­lený si při­pa­dám jako anděl, který zabloudil.

Vidím to zře­telně a zároveň vím, že zůstanu tady, že nikdy nebudu žít v zemi zaslí­bené. Nebudu tím krásným a smutným samo­tá­řem, budu hloupým bláznem ztra­ceným v srdci Evropy, v sítích všech těch mezi­lid­ských vztahů, neklidný a pochybující.

Každý máme asi podobnou vizi. Světa, v němž bychom se snad cítili dobře. Světa, v němž bychom byli jiní, svému ide­álu bližší. Co nám brání změnit svůj osud? Sami jsme si překážkou…