22. července 2003

Probodnutá ruka

Včera jsem si vlastní neopa­trností při pokusu o roz­pů­lení másla zabodl nůž špič­kou do levé dlaně. Asi dost hlu­boko. Z ruky se řinul proud krve a tak jsem po vzoru Indů ránu zasypal kořením zvaným kurkuma, které kromě toho, že se z něho zís­kává žluté potravi­nář­ské barvivo, krásně zastavuje krvá­cení. A sku­tečně, už po něko­lika minutách se téměř upro­střed dlaně vytvo­řila sytě čer­vená krusta tvo­řená krví a kurkumou.

Vypa­dala hro­zivě. Být to jen o tro­chu vedle a navíc ještě i na druhé dlani, při­pa­dal bych si jako náš pán Ježíš Kris­tus. A kdybych těžce sná­šel krvá­cení, mohl jsem se pomátnout, prch­nout do ulic a volat „lidé, podívejte, já jsem se vrá­til!“ Vyhublý jsem na to dost, ale vousy jsem si bohu­žel nedávno zkrá­til a mé vlasy dosahovaly ježí­šov­ské délky napo­sled před pěti lety. Což je škoda. Mohl jsem mít vlastní kult. Snad někdy přístě.

Dnes mě celá levá dlaň včetně prstů bolí při kaž­dém pohybu a klávesnice se pro­měnila v důmy­slný mučící nástroj. Ale lepší se to velmi rychle. Samo­opravné mechanismy našich tělesných schrán jsou ukáz­kou úžasné tech­no­logie. A kurkukma opět zabrala — je mocnější másla.