18. července 2003

Cestou

Šel jsem z místa A do místa B. Nebylo to daleko, šlo se mi pří­jemně. Roz­hlížel jsem se po okolí a mírně se usmíval, spíš dovnitř než nějak vidi­telně. Šeřilo se, poslou­chal jsem zvuk svých kroků a právě si říkal, že tuhle cestu znám asi nej­líp z cest, které znám. Těch pár set metrů mě při­tom nikdy nenudí. Je to sice pří­liš krátká cesta na to, aby se mi mohlo něco stát, ale ne zas tak krátká, aby se mi nemohlo něco při­ho­dit. Ale ne, dnes se snad ani nic nep– A sakra! Co je tohle? Shýbl jsem se a zvednul ze země papírek.

Snad maminka poslala svou rato­lest do obchodu a pro jis­totu ji vybavila sezna­mem potřebných věcí. Dítě nakou­pilo a ces­tou domů papí­rek odho­dilo. A já jej našel, sebral, oscannoval a teď vám jej nabízím.

Nevy­zpyta­telné jsou cesty másla.