22. června 2002

Rekreační filozofie

Tolik lidí kolem mne se zabývá smys­lem života, až se někdy bojím, že ho najdou. Občas se stane, že i zhýčkaný syná­ček boha­tých rodičů, jez­dící výhradně v nových mode­lech spor­tovních vozů obklopen téměř neu­stále hejnem mla­dých a možná i nadějných mode­lek, usedne vedle mě v kavárně a pokouší se při­jít na to, proč tu jsme a kam smě­řujeme. Tahle snaha lidí, kteří většinu svého života stráví stlou­káním másla, mě děsí. Začínám si mys­let, že se z filo­zofie stává masový koní­ček, jakýsi relax. Místo sle­dovaní televize, která je dnes již out, stačí na posteli nebo třeba v baru hodinku týdně filo­zofovat. Mlu­vit ve svém oblí­beném podniku o poli­tice nebo o vývoji akci­ových trhů se sice i nadále smí, pokud ale budete u koktejlu řešit pro­blémy světa a fakt, že lidi jsou na sebe zlí, že jsou do sebe pří­liš uzavření a že důvo­dem toho všeho je strach, aby je někdo nezranil, nebo že důvo­dem je možná jejich pře­cit­livě­lost, dostanete nálepku opravdu inte­ligent­ního člověka na úrovni, krá­čí­cího s dobou. Hodinka, (možná dvě) filo­zofie týdně, bádání o špatnos­tech lidí a pak vyrazit ven a ulá­mat pár antén a zrcá­tek z aut, která jsou pří­liš drahá, než aby si je mohl poří­dit slušný člověk. Rekre­ační filo­zofie se bude i nadále roz­ví­jet. Čekám, že již brzo se najde někdo, kdo otevře klub, kam budou moci lidé cho­dit, mlu­vit spolu a jeden druhého poplá­cávat po ramenou, jak velké myš­lenky mají. To všechno s pří­jemnou neko­merční hud­bou a za tučný měsíční poplatek.

Jen se těším, až někdo sku­tečný smysl života objeví a zjistí, že celé lid­stvo je jen odpa­dek na sme­tišti v labo­ra­toři mimo­zem­ských civi­lizací. Ale třeba se pletu. Možná je smys­lem života očis­tit svět od másla. Mým smys­lem určitě.